FEJETON: Být tak kostkou másla

26. září 2017 v 13:03 | liv |  AUTORSKÉ TEXTY
Důvěra v převtělování je pro zdejší končiny něco nemyslitelného. Něco, co patří ke zcela jiné víře. Hodně vzdálené, hodně jiné. Ať už si o tom každý myslí co chce, buddhisté jednoduše věří, že reinkarnace existuje.



Lákavá je například představa převtělení se do mouchy proklouznuvší do dámských sprch, ovšem k rozšíření obzorů to asi neprospěje. Ženské tělo vykukuje téměř z každého billboardu, tudíž pohled na ono oblé potěšení poněkud zevšedněl. Je třeba to říct narovinu: zcela jiný zážitek skrývá převtělení se do kostky másla. Zvláště, orazí-li je prodavačky akční sumou označující slevu o pět korun. Staniž se. Den v nové podobě pak může vypadat asi takto.

7.00 hod: Ležíme na sobě v přiléhavých overalech. Nikdo se nebojí, stlučená už totiž jsme, co horšího se může stát? Je slyšet úvodní otevření dveří a nezaměnitelný dupot. Zákazníci.

7.05 hod: První doběhnuvší muž a žena. "Tak tady jsou, už jsem myslel, že nebudou." Šest sousedních kostek mizí. "A vy si nevezmete, paní? Berte, než je nějaký krkoun vybere všechny. Jako posledně. Přijdu k regálu a máslo nikde. To víte, já nikomu nic zlého nepřeju, ale doufám, že se jim to tehdá vzpříčilo ve chřtánu."

8.20 hod: Připadám si jako hrozen pod náporem špačků. Ruka přes ruku. "Nechceš si vzít rovnou celou paletu, co?!" okřikne jedna z korpulentních dam ještě o něco korpulentnější sokyni. "Co je ti po tom, káčo? Si nakonec ještě nebudu moct namazat chleba, ne?" zní reakce. "Radši běž, nebo si namažu tebe. Jsem tě viděla už u cukru, hamty hamty. Takové mám nejradši," křičí dále ta méně prostorově výrazná a hází do vozíku osm kousků. "Kdyby mě to mělo rozervat!"

9.30 hod: Z původní várky jsem zůstalo samo. Buď budu trofejí pro zákazníka, který vzejde jako vítěz z fackované o poslední kousek, nebo se stanu obětí rovnostářství. Rozmáčknou mě se zasyknutím: "No to si dělají prdel, jenom jedno? A já potřebuju tři. Tak to ať nemá nikdo nic!"

9.35 hod: Tak ne. Nakonec si mě bere stařenka, kterou však v nepozornosti obírá osoba s trvalou a tvarem připomínajícím něco mezi almarou a kredencem, aby mě následně pohodila v oddělení s minerálkami. "Dyť u nás máslo nikdo nejí."

10.15 hod: Teču pod zářivkou.

10.30 hod: "To jsou prasata, ty lidi," rozhovoří se sama se sebou prodavačka, jež mě najde a polituje. "Taková sračka. Někdo si vezme máslo a nechá je tady, to svět neviděl. Kdo to má pak uklízet? No já, zase já. Jednou by to naše vedení mohlo nakoupit a zlevnit granáty. Některým by to třeba konečně natrhlo ten přiblblý úsměv."

A pak mě setře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naděžda Bartošíková Naděžda Bartošíková | E-mail | 26. září 2017 v 20:48 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Super, super super, tak jsem se dliuho nenasmála

2 Aneta Beránková Aneta Beránková | 29. září 2017 v 14:47 | Reagovat

I po druhém přečtení se stále bavím. Jako bys tehdy tu současnou situaci předpovídal. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama