O ždibíček více se cítím být muzikantem než básníkem, říká Dušan Slačka

22. června 2017 v 22:07 | liv
Ten kvíz by mohl vypadat asi takto: sedmadvacetiletý Dušan Slačka z Hodonína je A) autor poezie B) muzikant C) obdivovatel Jáchyma Topola. Vítězí ti, kteří zakřížkovali všechny možnosti. Autor rozhovoru se s Dušanem zná z literárních akcí a společně působí také ve skupině věnující se scénickému čtení, proto by jinak při rozhovorech běžné vykání bylo v tomto případě pouze přetvářkou.




Při dosud poslední akci, kterou byl multižánrový festival SoulFly, ses představil jako hudebník: kombinoval jsi elektronickou hudbu s kytarou. Jsi více muzikant nebo básník?
Z těchto nabízených možností se necítím být ani muzikantem ani básníkem. Pokud bych měl to, jak se necítím básníkem ani muzikantem, kvantifikovat a porovnat, tak se o něco méně necítím být muzikantem. Sečteno a podtrženo se o malý ždibíček více cítím být muzikantem než básníkem.

Kdy jsi začal "koketovat" s poezií?
Moc se mi líbí Tvé použití uvozovek. S poezií jsem začal "koketovat" na střední škole. Měl jsem velké štěstí na spolužáky, přátele a vyučující, kteří mi hodně pomohli proniknout do literatury, filmu a dalších oblastí lidské kreativity. Naštěstí tato ranná fascinace stále nevyprchala a můžu z ní těžit i nadále.

Pokud to mezi tebou a poezií můžeme nazvat vztahem, jak hluboký je?
Dost bych se žinýroval nazvat to, co je mezi mnou a poezií, vztahem. Mimo jiné také proto, že poezii nejsem často tak úplně věrný (co se mého aktivního soustředění na tvorbu týče). Opovážím-li se celé "to" nazvat vztahem a nějak tento vztah popsat, je to fascinace provázená nesmělým a opatrným oťukáváním z mé strany.

Kdo tě v tvorbě nejvíce ovlivnil?
Nejvíce mě asi ovlivnil Jáchym Topol. Volné verše, které jsou spíše zápisem beletrie do vnějškově poetické formy, mě dodnes fascinují. Topol mi také ukázal otevřenost přístupů k tvorbě a stírání žánrových a formálních škatulek včetně kreativního přístupu ke gramatice a stylistice.

Kdy a kde nejčastěji píšeš?
Naprostá většina mého psaní nevyústí ve vznik básní. Proto se za básníka nepovažuji. Moje nemnohé básně vznikly za různých okolností, v různých časech, na různých místech. Kdysi jsem chtěl k psaní přistupovat metodicky a vytvořit si návyk psaní básní při cestách vlakem. Vzhledem k tomu, že se za básníka nepovažuji, můžete si všichni domyslet, jak mé snažení dopadlo.

Kdyby inspirace byla postava, jak by vypadala ta tvoje?
Ztělesněním inspirace by pro mě byla drobná slečna s velkou hlavou na festivalu francouzské kultury s nepříliš hustými vlasy, s náušnicemi, co vypadají jako znamínka, ve sportovní budně a s čelovkou na hlavě. Takto přesně ji mohu popsat pouze proto, že jsem ji před nějakým časem na vlstní oči viděl a z nějakého důvodu jsem v tu chvíli pocítil potřebu si tyto detaily jejího vzhledu zapsat do telefonu.

Kde lze číst tvé básně?
Mé básně jsou v tuto chvíli exkluzivně k přečtění pouze na stránkách Hodonínského literárního občasníku. Potom je tu pár částečně popsaných zápisníků a cárů papíru. Tam se k nim ovšem dostanu jenom já.

Uvažuješ o vydání sbírky?
Vydání sbírky neplánuji. Být poetou a exhibovat se tištěnou formou jsou věci, nad kterými v tuto chvíli neuvažuji.

Kdy bude možné tvou poezii slyšet naživo?
To je zatím velká otázka. Několikrát jsem na HAČTE! četl, ale už více než rok jsem tak neučinil. Osobně mi performativní prezentace vlastní poezie přijde zajímavější, než její vydání tištěnou formou. Baví mě na tom zejména nutnost překonání vlastního ostychu a silnější pocit sdílení s publikem. Konec konců je to sdílení myšlenek s dalšími myslícími bytostmi, ne pouze s postupně zaplňovanou stránkou papíru. Uvidíme tedy, možná už na příštím HAČTE!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama