Snažím se příběh držet odděleně od svého života, vypráví prozaička Voldánová

27. ledna 2017 v 15:38 | HL |  HOLIÁŘ
Kdyby si dvaadvacetiletá Žaneta Voldánová dělala čárky za každou svou knihu, nově by přidala čtvrtou. V hodonínské knihovně nedávno pokřtila román My, dámy. "Ohlasy jsou většinou pozitivní," říká Voldánová, kterou vyzpovídal městský zpravodaj Hodonínské listy. Holio přináší přepis rozhovoru.

(Foto: archiv Žanety Voldánové)


Kdy jste začala psát?
Začala jsem básničkami, to mi bylo asi pět, možná šest. Pak kolem deseti jsem začala psát povídky a do své první knihy jsem se pustila ve čtrnácti.

Říkáte, že jste již odmalička psala. Jak vznikl nápad napsat první knihu?
Byla jsem teenager. Období, kdy jsem všechno hodně řešila, chtěla jsem být co nejlepší a hlavně něco dokázat. Vždycky jsem ráda četla a chtěla jsem napsat něco, co ještě nebylo napsáno a ostatní lidé by si to mohli přečíst. No a tak mě to chytlo, že píšu stále dál.

Jak dlouho Vám trvalo napsat první knihu?
No, první kniha "Moc smaragdu" trvala nejdéle, řekla bych dva roky.

Jsou vaše knihy něčím provázány, spojeny nějakým prvkem?
Ne, každá je úplně o něčem jiném. Podobají se ale stylem, jakým píši.

Jak byste charakterizovala vaše knihy, o čem píšete?
Píši většinou o kamarádství, občas o lásce a úspěších, je tam hodně módy, často z amerického prostředí. Také o situacích ze života, které se můžou stát každému. Má poslední kniha "My, dámy" by mohla být inspirací pro ženy. Příběh pojednává o ženách ze střední vrstvy, které se snaží posunout ve společenském žebříčku výš, a příběh je svázán i s problémy, které jsou s tím spojené. Myslím si, že každý sní být o něco lepší nebo mít více peněz než má.

Promítá se do knih i Váš soukromý život?
Občas nějaké vlastnosti postav. Dějově určitě ne, snažím se příběh držet odděleně od vlastního života.

Když začínáte psát, máte dějovou linku již namyšlenou, nebo při psaní příběh dotváříte?
Jak kdy. Většinou ten základní příběh - začátek a konec - znám a prostředek se během psaní dotváří.

Kde berete inspiraci na své knihy?
Kéž bych to věděla (smích). Hodně lidí se mě na tuto otázku ptá, ale inspirace se vždy objeví. Nedokáži říct, že bych z něčeho čerpala, možná podvědomě, ale nápady za mnou přicházejí samy. Mám asi štěstí.

Máte někoho v rodině, kdy by také psal?
Rodiče si občas tvoří, jak se říká, do šuplíku. A sestra je teď ve věku, ve kterém jsem já napsala svou první knihu, takže občas také něco napíše.

Máte nějaký spisovatelský vzor nebo autora, který se Vám dobře čte?
Když jsem byla dítě, tak jsem velmi ráda četla Harryho Pottera, to mi doteď vydrželo. Dá se říct, že mě ke psaní přivedla J. K. Rowlingová. Ale pro styl, který píši, je mou velkou inspirací britská spisovatelka Sophie Kinsella. Vždycky se mi její knihy moc dobře četly a chci navodit u svých čtenářů podobný pocit, jaký já cítím při čtení jejich knih.

Sophie Kinsella píše pod pseudonymem; nepřemýšlela jste, že byste také využívala jiné jméno pro svou tvorbu?
Jednu chvíli jsem nad tím uvažovala, ale teď si říkám, že by to byla škoda. Kdyby se mi podařilo něco dokázat, nechci své jméno zahodit. Chci, aby bylo propojené již se začátkem mé tvorby, takže žádný pseudonym užívat nehodlám.

Vaše první kniha byla "Moc smaragdu". Jak na ni pohlížíte po čase?
(smích) Bylo mi čtrnáct, když jsem ji začala psát. Má první knížka byl můj první pokus a ne vždy první pokus vyjde. Ale jsem za to vděčná, že jsem to zkusila. Doteď obdivuji svou odvahu, že jsem vůbec něco takového podnikla, ale byl to první krok, takže dobré. Ale od druhé knížky jsem již spokojená.

Neplánujete vydat své povídky a básně, které jste zmiňovala na začátku?
Ne, to neplánuji, zůstanu raději u prózy. Ale nyní navštěvuji kurz anglické poezie, takže možná v budoucnu vydám básně v angličtině.

Četla jsem, že byste ráda své knihy přeložila do angličtiny. Již na tom pracujete?
Ano, mám rozpracovanou svou poslední knihu "My, dámy". Dělám to z toho důvodu, že mám přátele různě v zahraničí a byla bych ráda, kdyby si mé knihy mohli přečíst také.

Máte někoho, komu své knihy dáváte přečíst a konzultujete je při samotné tvorbě?
Ano, je to můj taťka. Je ke mně upřímný, vím, že se na něj můžu spolehnout, a vždy mi řekne, když v knize je něco zvláštního.

Ke které své knize máte nejbližší vztah?
Nejraději mám "Stín dokonalosti". Velice jsem přilnula k postavám, moc dobře se mi o nich psalo. Postavy se mnou tráví hodně času, i když se to nezdá, jsou to mí další přátelé.

Může se stát, že se z na začátku pozitivní postavy vyvine negativní?
Ano, může. Až jsem občas sama překvapená. Zrovna nedávno se mi to stalo v mé nové knize, že mě postava překvapila svým vývojem.

To je zajímavé, že samu autorku překvapí postava svým vývojem?
Ano, je to zajímavé. Nevím, zda by to tak mělo být nebo ne, zda to dělám dobře nebo špatně, ale je to tak.

Jaké máte ohlasy na své knihy?
Většinou pozitivní a jsem za to velmi ráda. Je to moc hezký pocit.

-hr-
Rozhovor vyšel v Hodonínských listech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy-Lovely Vendy-Lovely | Web | 27. ledna 2017 v 15:54 | Reagovat

super rozhovor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama