LUKÁŠ IVÁNEK - Věděla, že se jmenuje jinak

30. listopadu 2016 v 17:24 | Holio |  AUTORSKÉ TEXTY
Ukázka textu z dosud poslední autorovy povídky. Jde o oživení starozákonního příběhu, v jehož hlavní roli hraje symbol "zlých žen".



Opřela se o zábradlí verandy.

Tušila, že jednou přijde. Že scénář už je napsaný a vyvrcholení v něm nechybí. Kratochvílův syn ji podezříval téměř od počátku, a když přitlačil na toho vola, co by pro její stehna skočil do Macochy, dočkal se.

Všechno mu vyklopil.

Viděla ho už z dálky. Kráčel vinící, která po smrti manžela patřila jí. Všechno patřilo jí. Mohla si s ní dělat, co chtěla. Třeba ji vyplenit nebo spálit jako kdysi Nero, co si umazal ruce římským popelem.

Byl podobný otci. Kratochvílův syn. Ten stejný nos, brada... Ale daleko hlubší pohled, pevnější ramena a hlavně charisma. To něco, co nelze popsat slovy, co je spíš o prstech, jejichž lusknutí se odrazí až o nitro toho druhého. A ta ozvěna cosi rozvibruje, cosi co může za chvíli odeznít nebo se naopak rozžehne jako rozzuřená ocel hozená do pece.

Kratochvílův syn. O kolik byl mladší než ona? O deset, patnáct let? Co na tom. Cítila z něj živočišnost, která z ní vyprchávala od doby, co řekla před oltářem ano. Upravila si účes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naděžda Bartošíková Naděžda Bartošíková | E-mail | 30. listopadu 2016 v 18:26 | Reagovat

WoW, chci to číst celé, prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama