LUKÁŠ IVÁNEK - Muž z Florencie

18. srpna 2016 v 9:54 | liv |  AUTORSKÉ TEXTY
Ukázka z krimi příběhů prozaika a člena hodonínské formace Čtemesféra Lukáše Ivánka. Úryvek je z díla nazvaného Muž z Florencie.




Nikdy by ji nenapadlo, že dokáže běžet tak rychle.

Sekala nohy pod sebe, jak nejrychleji dokázala. Musela zmizet. Musela pryč.

Takhle to přece nemělo být. Říkal, že ho jen vystraší. Že mu nafackuje.

Ježiškriste!

"Soňo!" uslyšela někde za sebou.

Nedbala.

Utíkala. Prchala. Hlavně ať je pryč.

Běžela po polní cestě a pak lesem, v němž toho pozdního večera rozlišovala kmeny stromů jen jako temnější siluety na o něco méně temném okolí.

Do tváře ji sekaly větve.

Poteče jí krev, ale co. Sere na to.

Srdce jí chtělo vyskočit z těla.

Nikdy nebyla tak vyděšená.

Kdesi četla, že tma může chutnat. Prý jako když člověk spadne tváří na zem a do úst se mu dostane hlína, rozkládající se listí...

Jestli teď něco nechtěla, pak zjistit, jestli je to pravda.

Přestože se snažila sebevíc, připadalo jí, že se skoro nemůže pohnout. Nohy jí těžkly, v boku píchalo.

Říkal, že ho jen vystraší.

Co tady vlastně dělala?

Co si myslela?!

Kráva. Kráva. Kráva.

Nikdy by ji nenapadlo, že to skončí takhle.

Že je les u Radějova tak hustý.

Nikdy by ji nenapadlo, že uvidí někoho umláceného k smrti.

A taky, že za ní někdy poběží rotvajler.

"Soňo!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama