STANISLAV KLÍN - Divadelní hra (ukázka)

16. června 2016 v 9:42 | S. K. |  AUTORSKÉ TEXTY
CUKR: Jo, jo, na všechno ti kývnu, všechno udělám, jenže ani to tě neuspokojí. Co mám dělat? Co jako zemřelej zmůžu? Nic už nezmůžu…

KOČKA: Láska je sobecká, miláčku…

CUKR: Heh… Tak běž za tím novým, tam je to ještě rozehraný, ještě ten příjemnej boj… fakt. Přeju ti to, asi je s ním legrace a chodíte na nějaký místa, seriály, na vejlety, fakt vedle něho kveteš, jo, kveteš úplně a jenom s nim, je dobrej, nic proti němu, takovej kámoš, rytíř ve zbroji, hodnej policajt, smírčí, laskavec od oka, k pohledání zralý dobrý člověk-muž.

KOČKA: Přesně tak!

CUKR: A bavíš se s kámoškama jak ti ji včera umyl, nebo oholil, jak se o tebe zajímá, jaká je s nim legrace. Ohoho a hihi a krákrá aleluja psina!

KOČKA: Ne. Jenže ty to vidíš zvnějšku, my to máme uvnitř a tam, tam ty jsi nikdy nedosáh.

CUKR: Nějak máte, vy pani, ty kočko, tendenci svý minulý životy považovat za ztracený a hlavně toho druhýho - "Ó, jakýho já měla blbečka, kňouránka, hajzla… s timhle je to to pravý! Nikdy jsem nic podobnýho nepociťovala…" vysvětlíš mi to?

KOČKA: Ne, ale dets trú.

CUKR: Jen tak?

KOČKA: Jen tak.

CUKR: Ále, stejně mi nic novýho neřekneš, to by musela ta nahoře svítit nějak blbě, nebo se pozměnit póly. Jenže takhle… jenže takhle? - Mrtvýmu, mrtvýmu je to stejně jedno, můj miláčku, zvířátko. Mrtvej je totiž docela bez barvy, nerůžovej a nevoní, takovej šedej…

KOČKA: Ale di, prosimtě! Najdi si práci.

CUKR: Jasně, pak budu šťastnej, úplně přežranej životem. Budu kypět, zlato a stříbro, třeba i platina.

KOČKA: To nemáš nic? Vůbec nic? Ne?

CUKR: Díváš se na mou pravou ruku a na mou levou ruku, tyhle dvě holky, jo na ty se fakt někdy těšim.
A mezi nima hlava, hlava se světama a ta pokračuje krkem a tělem a nohama a ty mě odnesou, někam pryč mě odnesou…

KOČKA: Akorát pliveš!

CUKR: U kaluže jsem a žízní chcípám, to znáš, že jo?

KOČKA: A sekáš! Ne, ty kolem sebe i normálně sekáš!

CUKR: Už ani ne. Nože sou tupý, kosy došly, srpy sou zlámaný… jo.

KOČKA: A co ty díry v těch zdech a zlomený židle vzadu? Co ty poškrábaný kachle?

CUKR: Ani nevim…, nějakej můj brácha, když spim?

KOČKA: Tebe tak nechat na pustým ostrově… to by bylo! (zasměje se mu)

CUKR: To já bych už nějak chcípnul, když je pustej...

KOČKA: Nebo se zbláznil.

CUKR: Dvakrát to nejde.

KOČKA: By ses divil, taky jsem žrala prášky!

CUKR: Jenže já je nežeru.

KOČKA: Jór byznys.

CUKR: Chceš? (nabízí jí pivo z lednice)

KOČKA: Ne, smrdí to.

CUKR: Takový to je někde v ráji, tak to tam voní.

KOČKA: Tak to už seš v něm, ne?

CUKR: Na to je třeba šest čepáků, dvanáctek, ale jak se vlastně máš? Je to dobrý?

KOČKA: Budu ti o tom vyprávět.

CUKR: Tak jo.

KOČKA: Vrrr, pojď za mnou…

CUKR: Jo postel, tu už si ani nepamatuju, co se s tim dělá?

KOČKA: Vrrr… pojď.

CUKR: Nějak se na to leze? Tak jak seš na tom ty?

KOČKA: Tak vidíš, ještě jsi to nezapomněl!

CUKR: Stejně uhneš.

KOČKA: Vrrr…, tak to zjisti.

Cukr položí láhev a skočí za Kočkou do postele.

KOČKA: Seš normální, víš vůbec, kolik to stálo? Ty bys na mě normálně vlez! To seš na tom takhle? Takhle?!

CUKR: Nikdy jsem tě nepochopil…

KOČKA: Jo, na ženský je třeba mozkem a ne pazourama!

CUKR: Mozkem a prachama. Dušičkou měkkou, nebo fackama… každej to má jiný…

KOČKA: Něco jen na některý, na jiný nic!

CUKR: A na ostatní?

KOČKA: Který ostatní?

CUKR: Tamty.

KOČKA: Jiný už nejsou.

CUKR: Nežijou…

KOČKA: Byly vymlácený ve středověku váma.

CUKR: Ne, nikdy se takový nenarodily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama