Mládí je vždy kritické, vyhraněné a sebestředné, říká Vladimíra Klimecká

24. dubna 2016 v 17:45 | S. K. / L. I. |  HOLIÁŘ
Pracuje jako úřednice, což může jednoho zmýlit; přepínání mezi neosobním jazykem a tvůrčím psaním ale ovládá skvěle. A že se jí pracovní forma vkrádá do psaní? Zbytečná starost. "Mám spíš opačný problém: vtěsnat se do úřední uniformity - zapomenout na vlastní způsob vyjadřování a stylizovat se do striktně předepsaných vzorových dokumentů. Možná mě psaní baví právě proto, že si to mohu dělat po svém."



Padesátiletá spisovatelka, jež se představila na Hodonínském autorském čtení (HAČTE!) pochází z Valašska, doma už je ale také ve Vacenovicích. Tam žije. Tam tvoří. A tam se také raduje z úspěchů, mezi něž patří například cena Knižního klubu. Získala ji v roce 2013 za román Druhý život Marýny G. "Literární tvorba se stala součásti mého bytí. S větší či menší aktivitou mě provází celý život," vypráví Klimecká v rozhovoru pro Holio.

Už několikrát ji napadlo, že se svou zálibou skončí. Nestalo se. Dobře pro ni, dobře pro čtenáře. "Někdy jsem na to myslela. Když mě chaos a povinnosti života vedly úplně jinými cestami, když jsem se konfrontovala se svou nedokonalostí, hloupostí. Když jsem se cítila zraněna, nepochopena. Po čase jsem se ale k psaní vždy vrátila," míní spisovatelka.

Krade. Ne, nejde o překlep a už vůbec ne o narčení. Přesto je to slovo na místě. Krade. V pracovním vytížení i rodinném životě si pro sebe vacenovická autorka krade čas, v němž nashromážděné myšlenky svěřuje počítači. "Pak, když mám zase čas, to přepracovávám a dodělávám. Někdy skutečně cítím nával inspirace, ale ne vždy v ten moment mohu pracovat. Je těžké potom posbírat všechny myšlenky a nápady co se mi honily hlavou," líčí Klimecká.

Ačkoliv má za sebou řadu autorských čtení, na HAČTE! neskrývala mírnou nervozitu; kvůli publiku, či spíše jeho věkovému průměru kolem pětadvaceti let. Říká, že šlo o "mladistvou" premiéru. "Skutečně se jednalo o velice mladé publikum a navíc o publikum literárně tvořivých lidí. Mládí je vždy velice kritické, vyhraněné a sebestředné. Každá nastupující generace si nese své vyjadřovací modely a dynamiku. Měla jsem trochu pocit, že má literární tvorba, blízká spíše starší generaci, je už nezaujme. Ale na druhou stranu je to všechno o vnímavosti a pokoře o tom naučit se poslouchat," reaguje Klimecká.

Obavy byly zbytečné. Po závěrečné tečce si vysloužila potlesk a uznání, což stejně tak zase ona věnovala ostatním vystupujícím. Tvrdí, že próza i poezie na ni silně zapůsobily. "Příspěvky byly všechny moc dobré. Jejich interpretace byla profesionální a nenudila jsem se. Měla jsem možnost účastnit se různých literárních čtení a prezentací. Hačte pro mě bylo osvěžením. Potěšilo mne poznání, že tvořivost je nekonečná a neutuchající touha napříč všemi generacemi. Ani přetechnizovaná doba ji nevymýtí a nezastaví."

Je podle ní v Hodoníně a okolí dostatečné množství literárních akcí? "Vzhledem k současným požadavkům publika asi ano. K větší frekvenci by se muselo postupně vychovat i adekvátní publikum. Řekla bych, že pokud bude mít Hačte stále co nabídnout, může si své publikum vytvořit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama