Redaktor Holia přináší svůj pohled na norskou spisovatelskou hvězdu jménem Jo Nesbø.

Pokud by se diskuze mezi hospodskými štamgasty stočila k detektivu jménem Harry Hole, někdo by nejspíš řekl, že je to dobrý policajt.
Někdo další by pak přikývl s poznámkou, že by tam mohl klidně sedět s nimi, protože když jde o chlast, měli by si s ním rozhodně o čem povídat.
A někdo jiný by se přidal s tím, že je sice dobrý policajt, ale že je to taky samorost, co se uvnitř sesype ve chvíli, kdy se to sakra nehodí. Že prchá před odpovědností. Sice ne v práci, ale v osobním životě určitě. A že s tím bojuje stejně jako se svým démonem v podobě Jima Beama. Chvíli úspěšně, chvíli naopak. A taky že ho pronásledují přízraky vyhrocených chvil. Pravdu by šlo nejspíš najít u každého z nich. I přes všechny záporné vlastnosti těžko ovladatelného chlapa, mu nelze upřít nepřehlédnutelný počin: baví, napíná a děsí miliony lidí po celém světě.
Vlastně pardon, přesněji řečeno se tohle všechno daří jeho tvůrci - norskému spisovateli Joovi Nesbømu, který o detektivu Harry Holem napsal desetidílnou sérii. Zatím.
Kus od kusu, vkus od vkusu
Říkají mu král severské krimi, což je tak trochu pravda a tak trochu vydařený marketingový počin. Nesbø je literární génius, ale podobně lze mluvit o řadě dalších autorů ze Skandinávie.
Nespočet fanoušků má řada z nich. Počet se liší kus od kusu, vkus od vkusu. Nesbø ale neoddiskutovatelně patří ke špičce svého oboru. Ačkoliv vypráví, že až při psaní našel své pravé já, úspěšný byl i před sepisováním příběhů. Do devatenácti let hrál fotbal a snil o dresu londýnského Tottenhamu Hotspurs, z čehož ho probudilo až vážné zranění kolene. Byl také makléřem, novinářem a své místo našel rovněž v hudební branži.
V jeho příbězích si člověk nemůže být jistý téměř ničím, Nesbø je mistrem překvapení. Jisté ale naopak je, že miluje norské hlavní město Oslo.
Že miluje literaturu.
A že čtenáři milují jeho.
Nesbø začal sérii Netopýrem, který vyšel už v roce 1997 a mezi čtenáři si získal oblibu, ačkoliv podle hodnocení patří ke slabším článkům. Od Netopýra dále je v příbězích patrná větší propracovanost dějových linek. Některé díly lze považovat více za thrillery, než detektivky, byť pátrání po vrahovi nechybí. Červenka, jež je třetí v pořadí, nabízí zase něco jako válečnou ságu, jež se doplňuje s příběhem ze současnosti. Obě linky spolu samozřejmě souvisí a spojuje je postava Starce.
Čtenář od čtenáře
Kritici Nesbømu vytýkají, že hlavní postavu postupně přetvořil v supermana, který vyvázne z každé, byť sebehůře vyhlížející, situace. Pravda, na hraně je to například v devátém Přízraku, ale snad i díky lásce k Nesbøho knihám a tím pádem ochotě občasného odpuštění, lze něco podobného skousnout. Alespoň tedy v únosné míře, ačkoliv ta má rozdílnou výši čtenář od čtenáře.
Nesbøho tvorba je košatější a zdaleka neobsahuje pouze knihy věnované Holemu. K jeho počinům patří román Lovci hlav, krimi noirové novely Krev na sněhu a Krev na sněhu: více krve a Syn. V knihovnách mají díla se jménem Nesbø i děti, napsal pro ně tituly Doktor Proktor a prdící prášek, Doktor Proktor a vana čas a Doktor Proktor a velká loupež.
